Dvě mistrovství světa za sebou a mistrovství republiky k tomu

Tak tento maraton mi začal dne 24.června cestou do Francie. Vydala jsem se se svým pomocníkem Tomem na více než 20 hodin dlouhou cestu do francouzského Issoudunu. Zde s konalo letos již 7. Mistrovství světa žen v bezmotorovém létání.

Byla jsem zde jednou z 9 českých závodnic, které se pokusily zabojovat o cenné kovy na tomto „čarodějnickém klání“. Jakož již tradičně, létalo se ve třech třídách – 15m, standardní třída a klubová třída, ve které jsem společně s Hanou Trešlovou (Aeroklub Raná) a Pavlínou Horáčkovou (Aeroklub Šumperk) létala na kluzáku Cirrus Standard. Počasí po dobu závodu nebylo podle našich představ. Nelétalo se tak, jak jsme zvyklí tady u nás v republice. Výškové dostupy byly mnohem nižší a stoupání, kterými kluzáky získávají výšku pro další let, byly většinou velmi slabé a obtížně se odhadovala jejich poloha. Celkové průměrné rychlosti na trati nepřesahovaly ve většině disciplín 75km/h. Nicméně, po jaře, které bylo na letové dny velmi skoupé, byl téměř zázrak, že jsme uletěly 10 disciplín.

V klubové třídě se nám od začátku moc nedařilo, bylo znát, že spolu nejsme slétané a celkově jsme létaly příliš opatrně v nízkých výškových dostupech. V konečném pořadí jsme obsadili 12., 14. a 16. Místo. Nejlépe v této třídě zabojovaly Němky, které jsou známé svými kvalitami. Mistryní světa se stala Christine Grote. V třídě 15m se vysloveně nedařilo jinak velmi úspěšné Aleně Netušilové. Neobhájila medailový post z minulého mistrovství a stejně tak další dvě závodnice nedopadly nijak lépe. Na první místo se postavila Francouzka Anne Doucarague. Největší šance byly letos v třídě standardní, kde naše Jana Vepřeková a Dana Nováková držely až do předposlední disciplíny 3. a 4. Místo. Bohužel, obě dvě přistály v posledních dnech do terénu a v konečném pořadí tedy zůstaly těsně před podiem, tedy 4. místo obsadila Jana Vepřeková, 5. místo Jana Trešlová a 6. místo Dana Nováková. První místo obsadily opět Němky – již potřetí jej obhájila Sue Kusbach. Po nákupu zásob vína a sýrů jsme vyrazili domů, kde po jednodenní pauze na praní prádla následovalo opětovné balení a odjezd rovnou do polského Leszna, kde se konalo další mistrovství světa, tentokráte však juniorské. Zažila jsem na vlastní kůži rozdíl v atmosféře mezi těmito dvěma závody. Junioři jsou mnohem živelnější než ženy. Soutěží se navíc pouze ve dvou třídách – klubové a standardní (je tedy z každého státu maximálně 6 závodníků) a kvalita závodníků je opravdu vysoká. Mnoho z mladých účastníků je členy také dospělé reprezentace, tedy závodí na „velkém“ mistrovství světa, a je tedy velmi těžké s nimi soupeřit. V celkovém počtu 48 závodníků klubové třídy bylo nezvyklé množství dívek – celkem 6, přičemž v našem týmu jsme byly s Hanou Trešlovou dvě! Obě jsme létaly ještě s Martinem Gedeonem (Aeroklub Plzeň –Letkov). Bohužel, ani tento závod nám nevyšel podle našich představ. Několikrát jsme neodhadli správně vývoj počasí a stalo se tak tedy, že jsme disciplínu nestihli dolétnout. To se stalo osudným našim konečným umístěním, která byla okolo 30. místa. V standardní třídě byl český výběr naopak velmi úspěšný a dosáhl historického úspěchu. Radek Krejčiřík z Hranic vybojoval v poslední disciplíně celkový bronz a Petr Svoboda z Plzně – Letkova obsadil dokonce stříbrnou příčku.

Létání jak ve Francii, tak v Polsku pro mne osobně nebylo tím, jaké mám nejraději. Oba závody byly pořádány v krajině velmi rovinaté, bez kopců a hor. Výška terénu v obou případech nepřesáhla snad 200m nad mořem. Já osobně mnohem raději létám v kopcích a horách, například na Slovensku, kde se člověk nemusí spoléhat pouze na hledání termických proudů, ale naopak může využít znalostí fungování nafukovaných svahů či dlouhé vlny v případě, že je vítr velmi silný. V rovině tyto příležitosti nejsou. Naopak rovinatý terén zvyšuje homogenitu podmínek, tedy jistým způsobem lze očekávat na celé trati podobné počasí, což v horách může být často diametrálně odlišné.

Na závěr sezony jsem pokračovala rovnou do Vysokého Mýta na mistrovství České republiky. Vysoké Mýto je typické tím, že lze využít jak pro lety po Vysočině, tak pro lety do Jeseníků či Orlických hor. A my jsme v 10 platných disciplínách zažili obojí a někdy i vše najednou. Jak už je letos mým zvykem, pokazila jsem hned první dvě disciplíny, abych měla po zbytek závodu co dohánět. Z původního 28. místa jsem se postupně dopracovala na místo 17. půlící startovní pole, což považuji za dobré umístění. V dámské kategorii jsem o 10 bodů nedostihla Kláru Teichmannovou (Aeroklub Hronov), která v posledních dnech se mnou spolupracovala a stala se Mistryní ČR. Na třetím místě byla Hana Trešlová. Bylo 24. Srpna, když jsem se vydala na letos poslední letový týden do slovenského Martina, zakončit sezonu s českými juniory na malé soustředění.

Sečteno, podtrženo, letos nalétaných rekordních 230h, přes 12 000 km, má první vyhraná disciplína (MS juniorů – 6. Den) a spousta zážitků k nezaplacení. Potkala jsem také mnoho zajímavých lidí, poznala nové přátele. Měla jsem opravdu velké štěstí tehdy, když jsem začala závodně létat. Byla jsem ve správný čas na správném místě obdařena obrovskou podporou mých rodičů a také kamarádů plachtařů, kteří mne učili závodit a pomohli mi propracovat se až do reprezentace. Díky tomu a také shodě okolností jsem měla tu krásnou příležitost zažít hned dvě mistrovství světa v jediném roce. A to vše s finanční pomocí Zlínského Kraje a naší malé obce Prusinovice. Děkuji tímto všem, kteří jsou mi oporou a bez kterých bych nebyla tam, kde jsem.

Petra Papežíková