Historie Aeroklubu

Těžké začátky
Pátrat po historii vzniku Aeroklubu Holešov je trochu podobné pátrání po pramenu řeky. Každá vzniká z více potůčků až po jejich spojení vzniká řeka. Dnešní podoba aeroklubu v Holešově je výsledkem půlstoleté práce a úsilí ne desítek, ale stovek lidí, kterým letectvo a létání přirostlo k srdci a kteří mu obětovali kus svého života. Jedním z nich je holešovský občan pan Hugo Sapper, dnes důchodce, ale dříve pilot aeroklubu, vojenský pilot a také funkcionář aeroklubu.
Díky jemu jsme získali informace o začátcích. Aeroklub byl v Holešově založen v říjnu 1945, jeho předsedou byl p. Zelinka, obchodník s elektropotřebami, jednatelem p. Stoklásek - obuvník a výboři pánové Sedláček, Machovský, Elšík, Foukal, štkp. Páva. V zimě 1945-6 probíhalo teoretické školení plachtařů, instruktorem byl p. Antonín Bátrla z Bystřice p.H., kde už byla fungující škola plachtařů už z 1. republiky (p. Jaroslav Hanák, František Holec, Antonín Bátrla). Prakticky se pak začalo létat v květnu 1946 na svahu Kozinci u Chvalčova. Pak se létalo na Chlumu, kde fungovala škola pod vedením p. Antonína Bátrly a Jaroslava Hanáka.
V tuto dobu se začalo také budovat letiště v Holešově. Aeroklub dostal časem kluzáky Honza a později Krajánek, skupina nadšenců postavila naviják. Stále se létalo na Chlumu, ale technika byla skladována ve statku, který byl po dokončení letiště rozebrán. V roce 1950 bylo letiště na Chlumu zrušeno a hangáry rozebrány a postaveny na zdejším letišti. Tyto dřevěné budovy si určitě mnozí pamatují, demontáž byla provedena asi před 30 lety.
Aeroklub Holešov byl hlavně plachtařský, výcvik motorových pilotů se prováděl v Aeroklubu Otrokovice, kde sídlil rovněž Krajský Aeroklub Gottwaldov.
Aeroklub ve Zlíně vznikl v roce 1934, jeho prvním předsedou byl p. Červinka, autodopravce a majitel cukrárny na Dlouhé ulici. Nejprve se létalo na svahu u Studijního ústavu (chemická průmyslovka), pak na Mladcové a motorová letadla i kluzáky v Otrokovicích na firemním letišti, které se právě budovalo. Z této doby pochází řada kluzáků Zlín I až Zlín IV. První z nich byly postaveny Na garážích (dnes Okresní úřad sociálního zabezpečení). Už v roce 1936 se pánové Glacner a Kotyza zúčastnili mezinárodních závodů na Stráníku u Žiliny. Létali s elegantními Zlíny X. V motorovém létání pilotka Anička Železníková obsadila 2. místo v Národním letu republikou a v roce 1938 se zúčastnila letu Malou dohodou. 

Aeroklub za války
Za okupace aeroklub dolétal, někteří jeho členové však létali dál a bojovali v zahraničí. Piloti Neradil a Štěpánek zahynuli nad Biskajským zálivem, A. Müller padl v SNP. Stihač Pavel Kocfelda se vrátil jako příslušník naší jednotky na východní frontě. Je řada dalších jmen, na které můžeme být hrdi, že byli členy Aeroklubu. Po osvobození se začalo létat nejprve na „gumě“ v Přílukách, rovněž v Otrokovicích, kde byly k vlekání kluzáků kořistné Bückery. 

Rozmach Aeroklubu po válce
Po válce došlo k ohromnému rozmachu sportovního létání v celé republice. V Otrokovicích stavěli řadu nových typů kluzáků. Krajánek, Šohaj, Galánka, Kmotr, to jsou jména, která znal i lid neletecký. Později k nim přibyla typová řada Z - 26, známé Zlíny, které Moravan vyráběl před 29 lety (Z 726 a Z 526 létá v Holešově dodnes). 4.6. 1950 vytvořil Oldřich Janečka čsl.rekord v převýšení (4387m), 14.7. pak dosáhl 6700m (převýšení 6300m),ale barograf už svým rozsahem nestačil, měl rozsah jen 6000m. 
Letouny řady Zlín umožnily výcvik akrobacie. Jaroslav Hůlka obsadil 3. místo na II. mistrovství světa v Budapešti a v roce 1963 zvítězil v Lockheed Trophy v Coventry. Další úspěšný reprezentant byl Petr Šupák, který ale zahynul při své práci profesionálního letce. Aeroklubáci vybudovali v Otrokovicích slušnou materiální základnu, bohužel se začala stavět pneumatikárna, která se stala překážkou leteckému provozu.Už od roku 1968 jsme část výcviku prováděli v Holešově, technika stále „bydlela“ v Otrokovicích. Za finanční pomoci tehdy Rudého října a s vydatnou podporou vlastních rukou jsme vybudovali nové objekty v Holešově, takže v únoru 1972 se mohla přestřihnout páska a Aeroklub Otrokovice se přestěhoval do Holešova. Samozřejmě oba aerokluby se sloučily. Od tohoto okamžiku začíná společná historie a společné úspěchy. V roce 1976 a 1977 Z. Koupil překonal 4 - čsl. rychlostní rekordy (s populární L 200 Morava na uzavřené trati 2000km ve třídě C-1-d, na bázi 3km, 15km a 25km ve třídě C-1-c). Již dříve byl držitel rekordů ve třídě C-1-d na uzavřené trati 100km, 500km a 1000km. Přičteme-li k tomu rekord Fr. Svatoše z roku 1960 (tř. C-1-d) v dostupu ve výšce a Martina Lukáše z roku 1980 v rychlosti stoupání do 3000m (tř. C-1-d) jsou holešovští piloti 9x zapsáni v knize čsl. rekordů.
Plachtaři sice nemají na kontě rekordy, ale k dnešnímu dni celkem jich 43 dosáhlo stříbrného odznaku „C“ FAI, 13 vlastní zlatý „C“ odznak a 4 mají „C“ s třemi diamanty, což je nejvyšší plachtařské sportovní ocenění.
V řadách aeroklubu byli do roku 1997 rovněž parašutisté. V Otrokovicích vznikl parašutistický odbor v roce 1949 a jeho motorem byl Alfons Kolář, v Holešově od roku 1951 O. Nohýl. V řadách parašutistů byli rovněž mistři sportu a čsl. representanti.
I když je činnost v aeroklubu nesporně zájmovou činností, nelze upřít vliv sportu na volbu povolání. V našich řadách létalo přes 20 pilotů, dnes profesionálů civilního letectva. Nejsme schopni zjistit kolik jich létalo a doposud létá v armádě Migy, Sučka, Iljušiny, Antonovy, bitevní Mi-24. Další pracují v technických službách leteckých firem i v armádě.

AIR-TECH
Další významná aktivita aeroklubu je založení firmy AIR-TECH s.r.o. V roce 1967 jsme v Otrokovicích zřídili účelové hospodářské zařízení aeroklubu na opravu kluzáků L13 Blaník (v České republice a Slovenské republice jich létá několik set, ve světě přes tři tisíce). V roce 1973 jsme za použití nepříliš vy braných metod tehdejších mocných museli firmu „prodat“ Svazarmu, který ji převedl do Aerotechniku Kunovice, jehož byl zřizovatelem.
Jakmile nastala šance, aeroklubáci založili staronovou společnost AIR-TECH a odkoupili nezbytné vybavení od Aerotechniku a pokračovali v přerušené tradici po 20 letech. Od roku 1967 pracoval několik desetiletí v opravnách kluzáků p. Miroslav Naď, sice dnes důchodce, ale známý doslova od Šumavy k Tatrám na všech letištích. V roce 2011 zaměstnává AIR-TECH s.r.o. pod vedením p.Kotolána 10 lidí a veškeré podíly byly odkoupeny panem Jančářem, s jehož firmou vytvořil AIR-TECH nyní fúzi.

Závěrem
V našem článku se mihlo jen několik jmen, aby text nebyl příliš neosobní, ale spravedlivé by bylo napsat těch jmen desítky ze stovek bývalých i současných členů. Je jisté, že praktická zkušenost s letectvím vybaví každého mladého člověka do života větší vytrvalostí, houževnatostí, pečlivostí, což jsou vlastnosti vždy nepostradatelné.
Létání je nádherný sport, který každému vyprázdní notně kapsy, ale většina členů aeroklubu vytváří v klubu další hodnoty bez nároku na kompenzaci, nepřihlížíme-li k té morální. A hodnoty nemateriální, které v aeroklubu vznikají, pak mají větší smysl, než hromada majetku a peněz.

Autor: Ing. Lubomír Vrba senior

03/2011